NÁŠ SLOVNÍK UDRŽITELNOSTI

AVIeCO₂ je koncept AVISTA OIL pro udržitelnou tvorbu hodnot. Nejedná se o produkt, ale o koncept sběru a zpracování použitého oleje a používání udržitelných maziv v praxi.

Ekvivalenty CO₂ (CO₂-ekv.) jsou měrnou jednotkou používanou ke standardizaci dopadu různých skleníkových plynů na klima. Každý skleníkový plyn má vliv na atmosféru, čímž napomáhá zvyšovat teplotu. Aby bylo možné najít měrnou jednotku, se kterou lze porovnávat různé efekty na atmosféru, použije se vliv oxidu uhličitého a ostatní skleníkové plyny se s ním porovnávají. Takže člověk tvoří ekvivalenty CO₂. Viz také potenciál globálního oteplování.

Termín používaný k objasnění, že produkt, služba, proces nebo společnost nemají negativní uhlíkovou stopu. To však neznamená, že společnost /proces/ výrobek nevypouští žádný CO₂ nebo jiné skleníkové plyny, ale pouze to, že emitované množství bylo neutralizováno, například prostřednictvím kompenzačních certifikátů.

Tržní nástroj, pomocí něhož se mají snížit emise CO₂ a dalších skleníkových plynů, a tím chránit klima. Tato zásada určuje, kolik tun CO₂ může skupina (společností) emitovat celkem. Každý, kdo patří do skupiny a ohřívá klima emisemi CO₂, potřebuje emisní povolenku (= certifikát) na každou tunu vypuštěných CO₂. Tyto certifikáty lze zakoupit na státem organizovaných aukcích (burza obchodování s emisemi). Pokud je CO₂ emitován bez povolení, jsou účtovány sankce.

Skleníkové plyny mají rozdílný potenciál globálního oteplování, takzvaný „potenciál globálního oteplování“ (GWP). Dopad oxidu uhličitého na klima slouží jako měřítko (GWP CO₂ se rovná 1), tj. potenciál globálního oteplování jiných látek se měří relativně k CO₂. Hodnota GWP / CO₂-ekv. udává potenciál globálního oteplování látky a tím i její podíl na oteplování vzduchové vrstvy v blízkosti země. Viz také ekv. CO₂.

Eutrofizace se týká akumulace živin v ekosystému nebo části ekosystému, např. vodních ploch. V moderní době se pod tímto termínem obvykle rozumí lidská dodávka živin (fosfátů, dusičnanů) z odpadních vod nebo prostřednictvím vstupu z intenzivně osetých zemědělských oblastí do vodních ploch. Důsledkem těchto akcí je nepřiměřeně vysoký podíl živin v půdě, vodě a rostlinách.

Klima je termín z meteorologie a popisuje složení a změny v zemské atmosféře za delší časové období. Klima má zase dopad na organismy na zemském povrchu (srážky, sluneční záření, teplota atd.). Je třeba rozlišovat mezi podnebím a počasím nebo povětrnostními vlivy, které popisují kratší časové období.

Výsledkem je, že společnost / proces / produkt / služba nezvyšuje množství plynů poškozujících klima v atmosféře. Viz také CO₂ neutrální.

Potvrzení konkrétní úspory skleníkových plynů prokazatelnými kompenzačními opatřeními vedoucích k ochraně klimatu. Viz také kompenzační opatření.

Procesy / produkty / služby, které jsou škodlivé pro klima, jsou kompenzovány opatřeními, která mají účinek šetrný ke klimatu (= snižování emisí skleníkových plynů), např. investice do obnovy lesů, ekologizace uzavřených oblastí atd.

Neurčitý souhrnný termín pro akce, které odpovídají „principu udržitelnosti“. Poprvé byl použit v původní podobě v lesnictví k vysvětlení, jak lze dlouhodobě zajistit, aby les přežil. Při tom by nemělo být z lesa vytěženo více dřeva, než by bylo schopno samo regenerovat.

Často se ztotožňuje s pojmem uhlíková stopa, má představovat ekologicky relevantní vlastnosti společnosti / procesu / produktu. Často se vyjadřuje pouze v CO₂ ekvivalentech. V zásadě však chybí dopad na všechny oblasti ekologie, nejen na ty, které se týkají skleníkových plynů.

PAU jsou prstencové chemické sloučeniny a jsou výsledkem nedokonalého spalování organického materiálu, jako je dřevo, uhlí nebo olej. Mnoho PAU má karcinogenní, mutagenní nebo reprodukční vlastnosti. Další vlastnosti mnoha PAU -> špatně rozložitelné a toxické.

Skleníkové plyny jsou ty plyny v zemské atmosféře, které produkují takzvaný skleníkový efekt (oteplování atmosféry srovnatelné s podmínkami ve skleníku). Většina skleníkových plynů může mít přirozený, ale také antropogenní (umělý) původ. Zde je třeba zmínit zejména oxid uhličitý (CO₂) a metan (CH4).

Vyšší stupeň recyklace, při kterém vzniká produkt z odpadu, který svými vlastnostmi převyšuje původní produkt. Proces AVIeCO₂ je klasickým příkladem procesu upcyklace.

Mnoho emisí způsobených člověkem v průmyslu, dopravě nebo zemědělství vypouští do ovzduší kyselý dusík a sloučeniny síry (SO2, NHx, NOx). Pokud se tyto dostanou do půdy, ztratí se důležité živiny. Pokud je nedostatek živin, rostliny ztrácejí vitalitu na kyselých půdách. Navíc klesá odolnost vůči stresu ze sucha nebo škůdcům. To vede ke smrti důležitých složek v půdě, což má zase dopad na život v půdě i na povrchu půdy .